Loupak.cz - Vtipy

„Král nonsensu,” povzdechl si Edward Lear, „co je to za nesmysl?”

Jak vypadá ideální babí léto?
Když máš alespoň tři baby v posteli.

Na Praze 4 došlo k dalšímu loupežnému přepadení. Přepadená žena uloupila útočníkovi zbraň.

Středověk, doba husitských povstání. Do jedné vesničky nedaleko Tábora přiběhne posel, zastaví si hned prvního kolemjdoucího a zahuláká: „Upálili Mistra Jana Husa!”
Kolemjdoucí, svalnatý chasník okolo dvou metrů, ne-li více, ho chytne pod krkem a oboří se na něj: „Že upálili Mistra Jana, to je strašné, ale kdo je u tebe husa?!”

V Čechách začala řádit nebezpečná organizace vykradačů chat - Al Chajda.

„Kam bych tady mohla pověsit prádlo?” ptá se ve městě cizinka.
Místní jí radí: „Za městem je šibenice.”

Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, zda se může vrátit na zem pro něco, co tam zapomněl. Jeho přání je výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat všechno zlato, co za život získal. Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe.
U vstupní brány se ho anděl ptá, pro co se na zem vracel a on mu pyšně ukazuje své zlato. Anděl odpovídá: „Ale proč sem do nebe nosíš tyhle dlažební kostky?”
Bible Zj 21:21: „A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.”

Uvaděčka stojí u pokladny a dívá se na mladou dívku, která si prohlíží obrázky z nového filmu. Pak k ní přistoupí a praví: „Máš smůlu, děvče. Tenhle film je do patnácti let nepřístupný.”
„To je mi fuk,” odsekne dívka. „Stejně nemám nikoho, kdo by mi pohlídal dítě!”

„Film a televizi mám rád,” svěřuje se známý herec a bavič, „ale strašně mi chybí živé obecenstvo.”
„Jak to?”
„No, všichni jsou ze mě mrtví smíchy.”

Vůz vezoucí mladý pár, opilý láskou a štěstím, že bude následující den oddán, se srazí s náklaďákem a snoubenci tragicky zahynou. Hned při vstupu na nebesa uplatňují svoji hořkou stížnost na osud a hledají možnost být oddáni alespoň na nebesích.
Neslýcháno, ozývá se odevšad. Avšak Nejvyšší je slitovný a zalitoval onoho unáhleného nápadu s náklaďákem. Slíbil tedy nápravu. Věděl, že to nebude snadné, a tak stanovil páru zkušební dobu pěti let, a budou-li chtít být pak stále ještě oddáni, ať za ním přijdou. Tak se také stalo. Nicméně Nejvyšší zcela nečekaně a bez vysvětlování prodloužil lhůtu o dalších pět let. Když však poté přišli, že chtějí být oddáni, byla vystrojena velká veselice a jejich přání bylo splněno.
Jenže - věčnost je věčnost. Začalo to mezi nimi skřípat a nebeskému sňatku to vůbec nedělalo dobrou pověst. Tak nebylo divu, že jednoho dne předstoupili před Nejvyššího s žádostí o rozvod. Ten se však zachmuřil. Zamračil se tak, že to začalo vypadat zase na potopu.
Hlas hromu jim pak vyjevil hnutí mysli Nejvyššího: „Rozvod! Šílenství! Když jste chtěli být oddáni, čekal jsem deset let, než se tu objeví nějaký duchovní! Máte vůbec představu, jak dlouho budeme čekat na právníka?”